▷ Minulý čas pro nepravidelné sloveso PUT (2024)

Časování neboli konjugace je způsob ohýbání sloves. Změna jejich tvaru, nejčastěji pomocí koncovek a pomocných slov, slouží k vyjádření mluvnických slovesných kategorií, jako jsou osoba, číslo, čas, vid, rod a způsob, které se vztahují k ději či stavu, jež sloveso popisuje. Podle formy časování se slovesa rozdělují na různé třídy (v latině nazývané konjugace), kterým jsou přiřazeny vzory, podle nichž se slovesa v dané třídě časují.

Rozeznáváme slovesné tvary jednoduché (např. dělat, dělám) a složené (např. dělal jsem, budu dělat).

Celkově má angličtina 12 základních časů. Ne se všemi se však při běžném rozhovoru s rodilým Angličanem či Američanem setkáte.

I

put

you

put

he/she/it

puts

we

put

you

put

they

put

I

am putting

you

are putting

he/she/it

is putting

we

are putting

you

are putting

they

are putting

I

put

you

put

he/she/it

put

we

put

you

put

they

put

I

was putting

you

were putting

he/she/it

was putting

we

were putting

you

were putting

they

were putting

I

have put

you

have put

he/she/it

has put

we

have put

you

have put

they

have put

I

have been putting

you

have been putting

he/she/it

has been putting

we

have been putting

you

have been putting

they

have been putting

I

had put

you

had put

he/she/it

had put

we

had put

you

had put

they

had put

I

had been putting

you

had been putting

he/she/it

had been putting

we

had been putting

you

had been putting

they

had been putting

I

will put

you

will put

he/she/it

will put

we

will put

you

will put

they

will put

I

will be putting

you

will be putting

he/she/it

will be putting

we

will be putting

you

will be putting

they

will be putting

I

will have put

you

will have put

he/she/it

will have put

we

will have put

you

will have put

they

will have put

I

will have been putting

you

will have been putting

he/she/it

will have been putting

we

will have been putting

you

will have been putting

they

will have been putting

Podmiňovací způsob (kondicionál) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje, že uskutečnění určitého děje nebo stavu je podmíněno jistými okolnostmi. Kondicionál je rovněž možné využít k vyjádření zdvořilé žádosti (mohl byste mi prosím říci…?).

V angličtině se přítomný kondicionál tvoří pomocí pomocného slova would a slovesa v základním tvaru (infinitivu).

Pro tvoření minulého kondicionálu se používá minulý infinitiv, tj. konstrukce would have + příčestí trpné. V angličtině je nutné správně rozlišovat mezi minulým a přítomným kondicionálem.

I

would put

you

would put

he/she/it

would put

we

would put

you

would put

they

would put

I

would be putting

you

would be putting

he/she/it

would be putting

we

would be putting

you

would be putting

they

would be putting

I

would have put

you

would have put

he/she/it

would have put

we

would have put

you

would have put

they

would have put

I

would have been putting

you

would have been putting

he/she/it

would have been putting

we

would have been putting

you

would have been putting

they

would have been putting

Konjunktiv (z pozdně latinského modus coniunctivus, v překladu způsob sloužící k větné vazbě, z lat. coniungere – spojovat) či (v angličtině) subjunktiv).

Konjunktiv je slovesný způsob, který vyjadřuje zpravidla podmíněnost či hypotetičnost děje.

Vyjadřuje akce možné, pravděpodobné, hypotetické, žádoucí, obávané nebo potřebné (slouží tak k vyjádření postojové modality mluvčího). Je to způsob akcí myšlených, které se nemusí stát v žádném časovém bodě. Označuje především subjektivnost, pochybnosti či nejistotu sdělení.

I

put

you

put

he/she/it

put

we

put

you

put

they

put

I

put

you

put

he/she/it

put

we

put

you

put

they

put

I

had put

you

had put

he/she/it

had put

we

had put

you

had put

they

had put

Rozkazovací způsob či imperativ (z latinského imperativus) je slovesný způsob, jímž se vyjadřuje příkaz, požadavek či zákaz. V mnoha případech může znít použití rozkazovacího způsobu hrubě a nezdvořile. Rozkaz proto bývá mnohdy opisován zdvořilejší cestou skrze použití jiného způsobu.

Ve většině jazyků se rozkazovací způsob používá zejména ve 2. osobě, k níž se mluvčí obvykle obrací. V písmu se výpovědi obsahující rozkazovací způsob ukončují:

• vykřičníkem, jedná-li se o kategorický požadavek (Okamžitě odejdi!);
• v ostatních případech tečkou, jedná-li se zejména o zdvořilou žádost (Prosím, otevři okno.).

V angličtině se rozkazovací způsob 2. osoby (jednotného i množného čísla) shoduje s infinitivem (bez částice to):

• (to) do = dělat, do! = dělej! dělejte!
• V jiných osobách se opisuje vazbou se slovesem let (nechat) a předmětovým pádem osobního zájmena, nejčastěji v 1. osobě množného čísla:
• let us (= let's) go! = pojďme!

I

put

you

Let´s put

he/she/it

put

we

you

they

Příčestí (participium, z latinského participare – „mít účast“) je neurčitý jmenný tvar slovesa, který má v jazyce různé funkce:

• účast na tvorbě složených slovesných časů;
• účast na tvorbě trpného rodu;
• funkce přívlastku;
• alternativa k vedlejším větám (větné kondenzátory);
• a jiné.

Příčestí jsou často základem tvorby přídavných jmen (deverbální adjektiva), např. koupen - koupený, minul - minulý, a podstatných jmen (deverbální substantiva), zakoupen - zakoupení.

I

putting

you

he/she/it

we

you

they

I

put

you

he/she/it

we

you

they

Frázová slovesa, v angličtině phrasal verbs nebo také multi-part verbs, jsou slovesa, která se skládají z více částí, více slov. I když se jedná o dvě nebo tři slova, pracujeme s takovým spojením jako s celkem, jako s jedním slovíčkem. Význam má takové sloveso často nezávislý na významu jednotlivých částí.

Např. sloveso TAKE OFF – jednotlivé části slova jsou sloveso TAKE (vzít/brát apod.) a příslovečná částice OFF (z, z povrchu pryč). Význam celku TAKE OFF je ale jiný. Používá se pro vzlétnutí letadla a nebo pro sundání nějaké části oblečení.